O TICOVI :

Tica jsme přivezli náhodou. Bylo to rychlé rozhodnutí a mohli jsme si vybrat prvního pejska z celého vrhu. S Bárou Szerudovou jsme už dlouho vymýšleli pejska vhodného na výcvik a zároveň pěkného v exteriéru. Ticův rodokmen je velmi propříbuznělý v zadních generacích na starou linii Grimma van de Hoge Laer, která ale byla schopná cvičit IPO, a tak navzdory všem rizikům, jsme pro Tica jeli.
Tico byl Bářin "dárek" tatínkovi Janu Szerodovi, pro kterého to byl první pes, s kterým kdy začal chodit na cvičák a cvičit. Na vše se vrhli velmi zodpovědně a po zkoušce ZVV1 se nyní společně cvičí podle IPO řádu. V obraně vyniká rychlostí a razancí se slušnými zákusy.
Z Tica vyrostl extrémně temperamentní, dominantní a sebevědomý pes, magor do aportů, se silným kořistnickým pudem, s velkou ochotou cvičit, protože za míček je ochoten dát život. Tico byl pes jednoho pána. Na majitele pana Szerudu, s kterým trávil většinu času, byl velmi fixovaný. Navzdory přirozené dominanci byl nekonfliktní se psy a hodný na štěňata. K lidem byl přátelský, ale nesměl mu dělat nic, co se mu nelíbilo, nerad se podřizoval.
Byl lehce citlivý na střelbu, ale při výcviku mu nedělala problémy. Bouřka a ohňostroje mu byli nepříjemné, ale "žádná panika".

 

Od jeho 5let jsme u něj začali sledovat epileptické záchvaty. Zemřel po několika mozkových příhodách ke konci života v krásném věku necelých 14let.